Neobávejte se. Nebudu psát o známém a oblíbeném (??) TV seriálu, který před nedávnem proběhl TV. Některé aspekty seriálu jsme si prožili, a o otm píšu. Před nedávnem jsem se rozhodli, že zakoupíme na naší Astřičku nosiče na kolo. Tož strýčrk Google pomohl a vybral nosič Thule. Na netu samá chvála a protože ho nekupujete každý den, objednal jsem FreeRide 530 u www.nosicethule.cz. V průběhu týdne byly doma. Protože mám dovolenou, rozhodlo se je otestovat co nejdřív a Katka naplánovala na pátek krátký výlet na Šumavu. Odjezd byl určen kolem poledne s tím, že si ve Stožci zajdeme na lehký oběd. Takže kolem 10 hodiny jsem vyndal krabice a pln odhodlání vysypal obsah první na podlahu v předsíni. Tož hezké to bolo – nějaké trubky, podložky, držáky a klíče. Nejprve bylo nutné zorientovat manuál a ujistit se co a kam. Už za hodinu bylo vše smontované – za vydatné pomoci manuálu (hold linuxák se nezapře ;-D ). Nebudu to protahovat – vyjeli jsme kolem 14 hodiny. Počasí nic moc – na rozdíl od čtvrteční tropiky (30 ve stínu) se začalo zatahovat a když auto opustilo parkoviště, začalo poprchávat. Na náladě to nepřidalo. Já jsem skeptik a představoval si jak zmokneme. Katka je optimista – a tudíž mě silou jednoho hlasu přehlasovala, Astřička tedy brzy překonala Libínské sedlo a pokračovala ke Stožci.

Část druhá – vlastní cyklistika. Na parkovišti kde většinou necháváme auto bylo prázdno. Tak tomu ale nebylo v restauraci kde jsem si chtěli dát něco k jídlu. Obležená cyklisty se stejným nápadem. Naštěstí ve Stožci nejsou jediní, a tak jsme kolem 15 hodiny vyrazili po cyklistické stezce podél železnice (a tudíž velmi pohodlně) směrem Nové údolí. Ujeli jsme asi 2 km a začalo pršet – klasika. V Novém údolí – respektive po překonání hranice (kde jsou ty doby kdy chtěli pas) ale pršet přestalo a jen jsme viděli jednu frontu za druhou. Samozřejmě myslím frontu počasí – bylo to v Německu a tady místní lidé fronty na banány nikdy nezažili . Okolí hezké, uklizené, upravené. Zkrátka německá pečlivost a důkladnost. Ale není všechno zlato co se třpytí. O tom jsme se měli jned přesvědčit. Němci asi ve volném čase nechodí pěšky ani na kole. Kvalita turistického značení je tragická. Zlaté Čechy. A tady byla příčina „ztracení“. Z Haidmühle jsme horko-těžko (díky Ti Státní kartografický úřadě za špičkové mapy) našli odbočku na Bischofsreut a přes Theresienreut se vydali k přechodu Mláka. A tady byla zrada. Dojeli jsme k odbočce a ceska jakoby končila ve dvoře statku. Řekl jsem si, že nepolezeme rolníkům do dvora a udělal osudovou chybu – zahnul doleva (viz. fotka vpravo).

Po několika kilometrech a brutálního terénu vedeni nejasnými šipkami „Grenze….“ jsme došli k názoru že bloudíme. Ale nějak jsem se nedokázali najít na mapě. Až přišlo jedno rozcestí, kdy jsem se našli. Hrůza najeto asi 5 km zbytečně. Takže zpět. Malá Kačka už byla těsně před zhroucením, kdyz se to zdozvěděla. Její komentář „takovou dálku a úplně zbytečně….“ hovořil za vše. Zpátky jsem chtěl udělat machra a vyjet 40° kopec. Mám přece horské kolo. Vyjel jsem asi do poloviny a dál už to nešlo. Ne že by se nedostávalo sil, ale svah byl moc strmý a do cesty se dostal kořen. Tak jsem se zastavil a pokusil vyhodit botu z klipsny – na novém kole totiž mám šlapačky se zámkem (s klipsnama jezdím od nepaměti). No nepovedlo se to. Cítil jsem, jak se začínám pomalu a ostudně naklánět vpravo a pomálu, pomálinku se poroučím k zemi. Dopad měkký a nejsem si jist, zda slyším za svými zády hurónský smích. Patří mi to . Další cesta přes hraniční přechod (kde byla malá zastávka na jídlo) až do Českých Žlebů proběhla pouze za asistence nespokojených komentářů nejmladšího člena rodiny. Jde totiž o několikakilometrový kopec. Takže hlášky typu „pitomá Šumava, samej blbej kopec!!“ bylo slyšet hodně daleko. Asi kolem půl osmé jsme se dostali do Stožce, naložili kola a odjeli domů. Až na to malé kufrování způsobené dílem mnou a dílem nekvalitním značením to je ideální výlet na 3/4 dne.

Cyklocomputer ukazoval toto: ujeto 25,3 km, doba jízdy 2:49:52, průměrná rychlost 8,84 km/h, maximální rychlost 40,93 km/h. Poslední 2 hodnoty jsou ovlivněné tím, že jsem uzavíral kolonu a tudíž jsem si musel odříct potěšení z rychlého sjezdu. Všechny další fotky jsou zde

Související příspěvky

• Kamiony útočí (0)
• Cedule (0)

Tagy: Kolo, personal

RSS komentáře