Nejedná se o článek zabývající se duchovními ani přízemními záležitostmi i když jedná se spíš o to druhé. Tento týden jsme byli na dobvolené na Šumavě. Ubytování bylo v jedné chalupě v Brčálníku u Železné Rudy. A o to jde. Jakožto tůristé kterým nestačí tuzemsko jsme byli nuceni projet Železnou Rudou a Alžbětínem k německé hranici. Co mi udělalo radost je fakt, že si nás nikdo nevšimnul – žádné pasy, žádná kontrola a žádné „Nepřevážíte náhodou nepřihlášené valuty“? od nevrlého soudruha na hranicích. Prostě volný pohyb. Odvrácená strana byla horší – česká strana je zaplněná sádrovými příšerkami, které jsou s to naplnit středně velký dům hrůzy. Když jsme tak projížděli mezi skoro nekončící řadou Vietnamských krámků a tržišť prodávající naprosto nevkusné zboží, skoro jsme se styděl, kde to vlastně žijeme. A to stačilo poodjet pár set metrů a vypadalo to úplně jinak. Jak se na nás asi soudruzi z Německé spolkové Republiky (tedy pardon SRN) asi musejí koukat. Kolem silnice samá kurva a kýč. Jen se podívejte. (sociální pracovnice jsem teda nefotil )

A přitom stačí zajet o kousek dál a vidíme úplně něco jiné.

Nejhorší na tom je, že dokud je poptávka, bude i nabídka. Proto si budeme muset zvyknout, že podobné nádhery budeme vídat ještě hodně dlouho.

Související příspěvky

• Vítr ve vlasech (0)
• Technika zvyšuje výkonnost (0)
• První jarní den (0)
• Nemám rád řidiče oktávek. (2)
• Nejsem moc olitý (0)

Tagy: Stalo se

RSS komentáře