Bracketing je fotografická “metoda” jak zachytit velký dynamický rozsah světel a stínů. Běžná situace: fotografie buď zachytí snímek věrně ve světlech, ale stíny zůstanou neprokreslené (přeexpozice) nebo zase máme prokreslené stíny, ale ve světlech žádné detaily. Nemusím dodávat, že “správná” expoxice co změří foťák Matrix měřením má sice hezké středy, ale stíny a světla pokulhávají. Asi takto:

Vlevo je fotka s prokreslenými stíny, uprostřed světly a vlevo střední expozice. Každý lepší foťák má funkci Bracketing. Můžete si nastavit, o kolik expozičních stupňů má být “vedlejší” snímek podexponován nebo přeexponován. Velmi dobrá funkce. Problém je že pokud chcete fotky skládat do jedné a nechcete strávit lícováním půl dne, musíte použít stativ (dobrá, nebo alespoň pevně opřít foťák což ne vždy jde). Jenže ten nebývá vždy k dispozici (právě ukázkové fotky jsou z tůry na Špičák, a sem jsem svého Velbona rozhodně netahal). Spolehl jsem se na bracketing a že to udržím. Nastavil jsem +1 a -1 EV a exponoval. Na malém displeji Nikona to vypadalo jako totožné - neposunuté. V počítači ne. Co s tím? Zkusil jsem v Zoneru 10 funkci HDR ale obrázky nebyly totožné, výsledek vypadal jako velmi mělký reliéf. Naštěstí všechny důležité fotky fotím na RAW. Hlavně protože se s ním dá špičkově pracovat - nastavovat vyvážení bílé a expozici. Na zpracování RAWu mám Nikon Capture Editor. Napadlo mě tedy, že zkusím od automatické expozice udělat 2 další fotky s pod- a pře-expozicí (což jsou mimochodem fotky nahoře) a protože budou vycházet z jednboho snímku, budou vyjma expozice totožné.

»» celý článek

Tagy: Foto

Dneska doznívá řádění “orkánu” Emma (u nás teda slabota - pamatuju na Kyrill kdy se panelák kde bydlíme hýbal tak, že jsem to v7. patře cítil a viděl!!). Před obědem trochu mrholilo a současně svítilo sluníčko. Pohledem “Z mého okna” jsem zjistil, že je nádherná duha. Tak jsem popadnul Nikona a udělal jedno malé panorama. Až v počítači při úpravě jsem zjistil, že na CCD chipu asi bude vlas nebo něco podobné. Nezbývalo než zjišťovat, kde. Odklopil jsem zrcadlo (digitály na to mají speciální funkci) a uviděl ho.

Ano, bylo tam. Jedno malé nepříjemné vlákno. Kolega Paya byl na Jabberu a poradil sehnat gumový balónek (prý na klystýr). Začal jsem ho shánět a z Katky vypadlo, že ho máme doma. Po vyzkoušení jestli v něm není voda (kapičky na chipu fakt není to pravé) jsem nejdřív zkusil objektiv a zrcadlo. Po usilovném ofukování zmizelo smetí ze zrcadla i objektivů. S tlukoucím srdcem jsem namířil proud vzduchu na chip. Po asi minutě usilovného funění se zdá, že smeť je pryč.

No a kde je duha? O tu Vás neochudím

Tagy: Foto