Cedule
V neděli jsme s Kačkou byli odlovit jednu multikešku ve Vlachovo Březí. Počasí bylo ideální – nepršelo, nepražilo sluníčko, neobtěžovali nás místní povaleči, zkrátka jsme si to užili. Samozřejmě jsme vyluštili finálku a kešku našli. Cestou z jednoho waypointu ke druhému jsme narazili na nádhernou ceduli, o kterou se chci rozdělit. Myslím, že nepotřebuje komentáře 
.
Vítr ve vlasech
Nedávno jsme byli ulovit pár kešek v okolí Lipna. Protože víme, že nedaleko je bobová dráha, tak nám to nedalo a vyzkoušeli ji. Moc pěkné. Půjčil jsem si Katky foták (umí natáčet video), a výsledek je zde. Budete -li mít cestu kolem Lipna, určitě doporučuji. Dosažená rychlost je i přes 40 km/h. Natáčel jsem 2x – jednou přede mnou pustili obézní rusku s menší holčičkou (dohnal jsem jí v polovině, a pak otráveně jel krokem), a podruhé toto video – holčička přede mnou jela celou cestu jako drak, ale pak najednou zabrzdila a koukala kdo za ní jede. Potom co jsem na ní volal aby jela, práskla do koní, a displej jí ukázal ještě větší rychlost než mě.
Kamiony útočí
Trochu žertovnou parodii na slavný film jsem si vypůjčil úmyslně. Kamiony zapadlé ve sněhu a blokující silnice každý zná ,a když jsem jezdil z Netolic do Prachatic, tak jsem se s nimi setkával denně – stačilo trochu sněžit. Nyní to ale bylo trochu jinak. Ale od začátku. Tento týden jsme byli s Kačkou v Praze – děti mají jarní prázdniny tak proč ne. Na programu dne byl Vodní svět (kdo nebyl doporučuji – jinak mam v galerii foto), muzeum čokolády a Kačka si příla vidět orloj (Pražáci nesmějte se »» celý článek ). Vzhledem k počasí padlo rozhodnutí jet do Strakonic, nechat tam auto a pokračovat busem. Nebudu líčit překvapení nad luxusním autobusem (vzpomínka na poslední cestu na setkání autorů abclinuxu busem starým snad 10 let – to jsem seděl vedle tlustýho týpka co zabral svoji sedačku a půlku mojí kde navíc místa na nohy bylo asi tak pro Hobity). Autobus vyjel na čas. Když se za půl hodinku (myslím před Miroticemi) zastavil, bralo se to jako běžná zastávka. Jenže ono ne: z 10 minut se vyklubalo 20, 30 a nakonec asi hodina a půl, kdy v husté chumelenici kolem sem tam projelo nějaké auto v protisměru, my následně ujeli 100 m a tak podobně. Každý trávil volný čas jinak – paní vpředu odvolávala návštěvu u lékaře, důchodci vyndali svačiny a řidič zachovával kamennou tvář. Myslím ale že všichni hádali co to se děje. Protože se v okolí staví nová silnice hádali jsme snad všichni, že to souvisí se stavebními pracemi. Kdepak. Nic takové. Po dlouhé chvíli šnečí jízdy se začala objevovat krutá pravda.
Nebe a dudy
Nejedná se o článek zabývající se duchovními ani přízemními záležitostmi i když jedná se spíš o to druhé. Tento týden jsme byli na dobvolené na Šumavě. Ubytování bylo v jedné chalupě v Brčálníku u Železné Rudy. A o to jde. Jakožto tůristé kterým nestačí tuzemsko jsme byli nuceni projet Železnou Rudou a Alžbětínem k německé hranici. Co mi udělalo radost je fakt, že si nás nikdo nevšimnul – žádné pasy, žádná kontrola a žádné „Nepřevážíte náhodou nepřihlášené valuty“? od nevrlého soudruha na hranicích. Prostě volný pohyb. Odvrácená strana byla horší – česká strana je zaplněná sádrovými příšerkami, které jsou s to naplnit středně velký dům hrůzy. Když jsme tak projížděli mezi skoro nekončící řadou Vietnamských krámků a tržišť prodávající naprosto nevkusné zboží, skoro jsme se styděl, kde to vlastně žijeme. A to stačilo poodjet pár set metrů a vypadalo to úplně jinak. Jak se na nás asi soudruzi z Německé spolkové Republiky (tedy pardon SRN) asi musejí koukat. Kolem silnice samá kurva a kýč. Jen se podívejte. (sociální pracovnice jsem teda nefotil )
|
|
|
A přitom stačí zajet o kousek dál a vidíme úplně něco jiné.
|
Nejhorší na tom je, že dokud je poptávka, bude i nabídka. Proto si budeme muset zvyknout, že podobné nádhery budeme vídat ještě hodně dlouho.
Technika zvyšuje výkonnost
Na tento citát jsme si vzpomněl když jsem dneska kolem půl dvanácté vyhlédnul okna. Momentálně jsem ve stavu nemocných a tak nuceně nečinný. V této situaci začínám chápat důchodce a ženy na mateřské (i když jsem sám na otcovské byl ). Co mají chudáci celé ty dny dělat. Nuda je veliká a tak šmejdí očičkama kolem a honí se po drbech. Já aspoň měl smysluplnou práci – předělával jsem web píšťalkovému souboru, kam chodí Kačka hrát. Sedět a psát na počítači mi zatím nezakázali 
. Kolem poledne jsem celkem logicky dostal hlad za začal připravovat něco k jídlu. Vyhlédnu ven a co nevidím. Stavaři mají nového malého mechanického pomocníka. Od včerejška totiž kopají v asfaltu příjezdové cesty na parkoviště výkop asi pro instalaci k domkům, které jsou stavěné na louce pod našimi okny. Už se to lepší. Včera jsem celé dopoledne poslouchal kvílení řezače asfaltu (a musím přiznat že „Texaský masakr motorovou pilou“ se sledoval lépe).
Zpět k mechanickému pomocníku. Je pravda, že stroje ulehčují lidem práci. Jak jinak by mohli místní pracovníci celou půlhodinku vcelku bezstarostně okounět kolem a dívat se, jak to pokračuje. A přitom věřím, že je na stavbě práce až nad hlavu. Kór když jsem po obědě zjistil, že stav je totožný.